Odmítám ale připustit, že by podobná benevolence byla na místě i při „společenském styku“, tj. zejména ve veřejných projevech. Pozor, nemluvím o samotné existenci chyb (ty se pochopitelně tu a tam objeví a nedá se s tím nic dělat) – mluvím o přístupu, o nemístné snaze přesvědčit okolí, že „vlastně o nic nejde“.
…
Já přece neodsuzuji nikoho, kdo ve svém psaném projevu z nějakého důvodu dělá chyby. Pokud někdo píše zajímavě, rád si ho přečtu a s chutí překousnu i občasnou chybku. Já jen nesouhlasím s přístupem: „Vždyť přece o nic nejde. Důležitý je obsah, ne forma. Nikdo nemá právo určovat jazyková pravidla.“
Proofreading.cz: O češtině jazykem obrazným
