V pátek byl deadline na odevzdání semestrálky na Káju. Odevzdat se musela, když jsem tu zkoušku udělala, že? 😀 Kód je kompilovatelný od linuxu, přes macíkové xcode po microsoftí Visual Studio… Kájovi srdce zaplesalo, když to dělalo všechno, co vyzkoušel. Z kódu už byl nadšený méně, ale byl spokojen. Hurá 🙂
Osobní kontrola byla 2. dubna naplánovaná na 18 hodin. Troška to vlaky zkomplikovaly, tak jsem Kájovi poslala mobilní mail a schůzku posunula na půl sedmou, vau! 😀
Po odeslání semestrálky jsme si dali k jídlu (o půl třetí ráno) těstoviny se špagetkou, byli jsme z toho vyhládlí 😉
V jedenáct jsme se probudili, k obědu Martin udělal míchaná vajíčka, pak jsme se přesunuli do Holešovic na pinďu. Martin si ve vlaku opravoval písemky a já si nejdřív poslouchala podíka, a pak jsem do macíka strčila dvd s filmem Jarmark marnosti. Ano, kupovala jsem ho kvůli „Pravé blodýnce“, ale filmek byl fakt geniální. Film mi dějovou linkou (a tím, že mi to přišlo nudné i super) připomínal film Gosford Park. Překvapilo mě tam několik dějových zvratů a po shlédnutí vystřižených scén šla k závěru, že i 2,5 hodiny včetně vystřižených scén by byly málo. Zkoukla i úplně všechny bonusy.
V neděli jsme uvařili obídek, Polovinčákům chutnalo. (opečená slanina, nakrájené žampióny, naklepané vepřové lehce opečené a poté maso na střídačku se směsí žampiónů a slaniny do tlakového hrnce a zalít vodou)
Odpoledne jsme vyjeli tramvají na Slezskoostravský hrad podívat se, jak bojují Husiti a zkouknout doprovodný program, který též zahrnoval točenou kofolu a klobásku.
V pondělí jsem šla s Martinem do školy – v té době jsem byla spokojeně nezaměstnaná, tak jsem nemusela odjíždět už v neděli. Martin si tam něco vyřizoval a já se usadila a dělala si pořádek na macíkovi. Odpoledne si Martin akčně odvezl notýska do servisu, měl ulomené to kovové lemování zdířky u audio jacku.